A. L. L. A blog

Kytička blog

Naše pravidelné týdenní podivínství


Když byl Šerifce měsíc, započala jsem s dětičkama tradici výstupu na vrcholek jménem Jedlová.

Pěkně po svých. Se Šerifem na zádech, Šerifkou v kočáru.

Dnes vás díky doprovodu mého osobního fotoreportéra můžu vzít s sebou. Na kukačku. Na výhledy. Pro ty tam ostatně hlavně chodíme. 

Tak tedy, expedice číslo dvacet. 

Odškrtnuto!



Image title

Nejeden se nad tímto podivínským rituálem pozastavuje, neskrytě se podivuje a skrytě si pro sebe myslí, že mi trochu šplouchá na maják. 

Nešplouchá!

Já to totiž dělám zcela dobrovolně a fakticky ráda. Nepokrytecky. 

Prostě sbalím děti a místo fitka si dám do těla venku na vzduchu, aniž bych musela pracně shánět hlídání.

Krok za krokem si tak funim, vedu nějaké to slovo se Šerifem a přibližuju se cíli. 

To mám ráda, jednoduchost. Jasně daná pravidla. Pocit "splněna". A taky fakt, že každej máme možnost ovlivnit svou pílí a poctivostí ono dosažení cíle. Ať už je jakýkoliv. 

Já i díky tomuto zdraví prospěšnému rituálu nyní oblékám o číslo menší gatě a běh (v takové formě, jak jej provádím - tedy rekreačně) je pro mě o stupínek níže než je samotný výstup do kopce se živým závažím. 

Image title

Počasí, nepočasí, jednou týdně si tam pro to svoje "odškrtnuto" jdeme. I kdyby trakaře padaly!

V létě, když panovala vedra, vycházeli jsme ještě před sedmou a snídali na vrcholu čerstvě utržené borůvky. To byla romanťárna, vám povím.

Rána jsou obecně nejlepší. Nepotkáme živáčka a všechno kolem je ještě takový čerstvý. Včetně mě a mého morálu, který jde s přibývající hodinou k šípku.

Když pak prší nebo přituhne, zveme jednoduše na pomoc pláštěnky a ne moc slušivé pokrývky hlavy.

Řešení tu jsou vždycky, hlavní je nepolevit a nevidět v nepřízni počasí překážku či dost průhlednou výmluvu.

A že to občas svádí!

Image title

A tak to víte, že jo.

Jsou rána, kdy se přemlouvám a někdy i vztekám, když se nadvakrát vracím pro pitíčko nebo pro zapomenutý hák. Bez něj jet totiž NE-MŮ-ŽE-ME!

To pak ale zase platí ozkoušené pravidlo, že čím míň se mi chce, tím líp se mi jde a tím větší radost z výletu mám.

Image title

Na vrcholku je třeba posilnit posádku a také zde probíhá výsadek Šerifa - dolů již musí jít po svých.

Image title

Cesta zpět už tak sportovního rázu není. Můžou za to endorfíny a šouravé tempo, kterým se vracíme na parkáč, doufajíc, že to za mě nikdo nepostavil.

To by nešlo totiž, podélně to furt nechápu.

Cestou míjíme rozcestník s panorámaty, kde probíhá dojemné rodinné focení...

Image title

...a to samé, akorát v dívčí sestavě, probíhá i na louce, kde je další kochací zastávka, na kterou při výstupu není moc prostor. 

Kuk, holka!

Image title

Pak, když už je všude vymeteno - myslím tím kaluže, jedeme spokojeně domů. 

Šerif tuhne během pár minut a já, zbitá, ale ještě ne tak moc, abych v sobě nenašla poslední zbytky své mladistvé škodolibosti, pořizuji foto, abych se mu později mohla nedospěle smát.

Image title

Jo! 

Furt to funguje:-)))

Mějte se hezky!

A.)


2 komentáře

Tereza - 09. 10. 2017 15.19

Mám ráda Váš blog a cesta na Jedlovou je super nápad. Jo holt to není módní, nefotíte u toho selfíčka ve fitku v zrcadle, v drahých legínách:D:D Ale za mě je turistika super, člověk někam jde, má cíl, ví, jak daleko to bude a když je v cíli, má splněno. Já jsem do fitka nikdy nechodila a asi nikdy nebudu, pro mě je daleko lepší chodit někde venku než se zavřít do tělocvičny:D A teda obdivuju, že to dáváte s dvěma dětma, mám problém se vykopat někdy ven a to jsem zatím sama:D

Ála.) - 10. 10. 2017 08.20

Terezo, díky za reakci a názor:-)! Mně osobně fitness taky moc nesedí, ale víte jak, proti gustu žádný dišputát a furt lepší, než sedět doma na zadku. Jestli do budoucna plánujete sama nebýt, zjistíte třeba, že trčet doma s dětma je sebevražda a pobyt venku je naopak strašnou ůlevou pro obě strany:-). Mějte se fajn!

Dnešní radost

Dnešní radost Dnešní radost

Mé další projekty

Krámek